Participace žáků na rozhodovacím procesu
Realizátor:
Multikulturní centrum Praha, z.s.
Doba realizace:
1. 9. 2018 – 31. 8 2021
Projekt byl podpořen celkovou dotací ve výši 8 355 567 Kč, z toho příspěvek EU činil 7 102 223 Kč.
„Věříme, že sebevědomý občan, který sleduje dění kolem sebe, umí formulovat své zájmy a ví, jak měnit věci k lepšímu, prožívá spokojenější život. Místo pasivity a rezignace se aktivně zajímá o své okolí, umí najít pro své nápady podporu a nebojí se vstupovat do rozhodovacího procesu, ať už jako aktivní občan nebo volený zastupitel. Pokud si bude kompetence pro demokratickou kulturu osvojovat už ve škole, naučí se brzy hájit svůj názor a zároveň respektovat zájmy a názory druhých."
Mgr. et Mgr. Tereza Cajthamlová, metodička projektu
Cílem projektu je vytvoření vzdělávacích programů pro žáky ZŠ, SŠ a SOU se zaměřením na občanské vzdělávání, zejména na rozvoj kompetencí pro demokratickou kulturu žáků. Proč jste si vybrali právě toto téma?
Věříme, že sebevědomý občan, který sleduje dění kolem sebe, umí formulovat své zájmy a ví, jak měnit věci k lepšímu, prožívá spokojenější život. Místo pasivity a rezignace se aktivně zajímá o své okolí, umí najít pro své nápady podporu a nebojí se vstupovat do rozhodovacího procesu, ať už jako aktivní občan nebo volený zastupitel. Pokud si bude kompetence pro demokratickou kulturu osvojovat už ve škole, naučí se brzy hájit svůj názor a zároveň respektovat zájmy a názory druhých. To jsou kompetence, které pak bude využívat po celý život nejen při studiu a práci, ale také ve svých soukromých a občanských aktivitách.
Projekt reaguje také na to, že v mnoha školách nebývá pro rozvíjení demokratických kompetencí prostor, nebo pedagogové neví, jak tuhle důležitou oblast do výuky smysluplně zahrnout. Proto připravujeme komplexní vzdělávací programy, které kombinují teorii, skupinové aktivity a diskuse s praktickou zkušeností. V závěru všech programů žáci výsledky své práce představí veřejnosti nebo vybraným skupinám lidí (spolužákům, řediteli školy, vedení města atd.), díky čemuž získávají důležité prezentační dovednosti a učí se přizpůsobit svůj projev konkrétnímu publiku.
Výchova k občanství a demokratickému rozhodování je důležitá ve všech typech škol, ale v praxi poznáváme, že zatímco gymnazisté se často učí diskutovat, rozhodovat a spolupracovat i v rámci jiných předmětů, pro žáky základních škol a studenty učebních oborů jsou většinou témata z našich programů novinkou. Také je překvapuje míra, v níž je zapojujeme do výuky a rozhodování o dalším průběhu programu. Během výuky nestačí jen sedět a poslouchat, ale všichni žáci musí činit řadu individuálních i společných rozhodnutí. Sami vybírají oblasti, kterým se chtějí věnovat, společně vypracovávají návrhy, komentují je, vyjednávají o nich a rozdělují si úkoly. Učitel je na té cestě především doprovází, ale není tím, kdo za žáky rozhoduje a kdo zadává úkoly. Stává se spíš jejich průvodcem, garantem aktivit a rádcem. Pomáhá žákům objevovat nové perspektivy, dívat se na věci z různých úhlů, učí je hledat a často i překračovat hranice toho, co bylo dosud možné. Ostatně v průběhu našich programů se učí i sám učitel. Poznává přitom nejen své žáky, ale i sám sebe a rozšiřuje tak své pedagogické možnosti. Jedním z našich cílů je ukázat pedagogům, že žáci jsou schopni o mnohých věcech sami rozhodovat. A určitě bychom byli moc rádi, kdyby učitelé zkusili na základě zkušeností s programy zahrnout demokratické rozhodování i do běžné výuky.
Spolupracujete nejen se školami, ale také městy. Jak jste hledali konkrétní partnery projektu a jak probíhá spolupráce?
Konkrétní školy jsme hledali především podle měst, se kterými by bylo možné navázat v průběhu projektu spolupráci. Například program zaměřený na pocitové mapování nebo plánování investiční akce je totiž na spolupráci mezi školou a městem přímo založen. Při výběru nám hodně pomohla Národní síť Zdravých měst. Spolupráci se nám zatím podařilo navázat s městem Chrudim, kde programy testujeme na SOŠ a SOU obchodu a služeb, a s Prahou 10, kde testujeme spolu se žáky Gymnázia Přípotoční. Testování nám sice přesně v polovině jednoho z programů ukončila epidemie koronaviru, kontakt jsme ale nepřerušili a spolu s pracovníky tamních odborů územního plánování a rozvoje dojednáváme pokračování v dalším školním roce. Máme velkou radost, s jakým nadšením nás přijali a jak intenzivně se o program zajímají. Vidíme, že obě města o názor žáků a výstupy z jejich práce opravdu stojí. Předběžně máme domluveno, že výsledky pocitového mapování i plánování investiční akce budou žáci prezentovat přímo vedení města či městské části. Pokud vše dopadne podle plánu, tak žáci vstoupí do skutečné demokratické diskuse o podobě veřejného prostoru, což bude velká odměna za jejich úsilí. Poznají, že když do společného projektu vloží svůj čas a energii a vše si dobře připraví, na jejich názorech a zjištěních bude opravdu záležet.
 |
Jedním z výstupů projektu je tzv. Žákovské review školy. Můžete nám ho více přiblížit?
Žákovské review školy je prvním ze série programů a testovali jsme ho spolu se žáky a učiteli základní školy, gymnázia a středního odborného učiliště. Metodika programu a vzdělávací materiály jsme tedy vyvinuli zvlášť pro každý z těchto typů škol tak, aby si učitelé mohli vybrat verzi programu přímo pro své žáky a nemuseli mít obavy, že pro ně budou materiály příliš složité, nebo naopak moc jednoduché.
Žákovské review školy žáky provází tématem demokracie, představuje jim formou aktivit a diskusí přímou i zastupitelskou demokracii. V závěru teoretičtější části programu žáci zjišťují, jak vypadá legislativní proces a co je všechno potřeba udělat pro to, aby dosáhli společenského konsensu a změnili třeba zákon. Poté je jejich pozornost namířena ke školnímu prostředí, zjišťují, kdo tady o čem rozhoduje a zda by oni jako žáci nechtěli prostor vlastního rozhodování rozšířit. Prostřednictvím vlastních úvah, hlasování a diskusí vyberou jednu z věcí v oblasti školy, třídy nebo samotné výuky, kterou by chtěli změnit, a společně zpracují svůj návrh na změnu. Tím ale jejich práce nekončí, protože cílem je změnu skutečně prosadit (např. získat pro ni podporu dalších žáků, učitelů a vedení školy). V průběhu testování vymysleli žáci v jedné ze zapojených škol systém, v rámci kterého by vždy jeden den v týdnu vybírala jedna ze tříd kompletní menu ve školní jídelně. V další škole si žáci navrhli a vytvořili relaxační koutek přímo ve třídě. V jiné škole zase vymysleli a navrhli podobu společenské místnosti pro žáky. Stejně jako u pocitového mapování je pro žáky velmi formativním momentem celého programu poznání, že oni sami mohou skutečně něco změnit, když vypracují funkční návrh a podaří se jim ho prosadit.
Vedle aktivity samotných žáků samozřejmě také záleží na tom, jak otevřené je k podobným změnám prostředí ve škole. My jsme při testování měli velké štěstí, že zapojení pedagogové s námi demokratické hodnoty sdílí a místo výmluv, proč něco nejde, raději hledají cesty, jak by to jít mohlo.
Loni jste do výukového programu na jednom z pražských gymnázií zařadili téma chráněného bydlení ve Svitávce na Blanensku, kde byla sepsána petice proti jeho výstavbě. Jak to probíhalo a jaká byla reakce studentů?
Sousedské petice a protesty proti tomu, aby se do okolí nastěhovali Romové, lidé s hendikepem nebo třeba aby tam vzniklo zařízení poskytující sociální služby, velmi dobře zapadají do témat týkajících se veřejného a soukromého prostoru, lidských práv nebo pravidel demokratické diskuse. To vše s žáky probíráme a snažíme se v průběhu testování zahrnovat do diskuse aktuální témata a události, se kterými se žáci setkávají i mimo školu a samozřejmě o nich přemýšlí.
S žáky tyto příklady analyzujeme trochu hlouběji, aby byly jasnější vzájemné mocenské vztahy aktérů, jejich zájmy i to, co se za nimi skrývá. Bavíme se přitom především o kvalitě veřejné diskuse, která v těchto případech probíhá. Ptáme se, kdo má do té diskuse přístup a zda je vedena opravdu spravedlivě vůči všem zúčastněným stranám. Konkrétně v případě Svitávky žáci došli v průběhu diskuse k tomu, že lidé podepsaní pod peticí měli informace o plánované výstavbě chráněného bydlení pro lidi s mentálním postižením prakticky výhradně od autorů petice. Hlas lidí z organizace, která měla zařízení provozovat, budoucí obyvatelé bydlení nebo třeba lidé žijící v okolí podobné stavby v jiném městě, se k obyvatelům Svitávky vůbec nedostal. Důležitým aspektem byl samozřejmě i lidskoprávní rozměr celé události a vědomí toho, že lidé přece nemohou rozhodovat o tom, kdo se smí a nesmí nastěhovat do jejich sousedství.
Iniciativy ve stylu „Not In My Back Yard“ (česky „ne na mém dvorku“) mohou být však také velmi dobrým příkladem participace. Lidé mohou protestovat třeba i proti výstavbě dálnice, skládky nebo překladiště v blízkosti svého bydliště. I tady se žáky rozebíráme, zda všichni aktéři mají stejné možnosti zapojit se do diskuse. Zatímco pro developera to je obchod a při vyjednávání s úřady má za zády celý právní tým, protestující občané musí těmto aktivitám obětovat svou osobní kapacitu a volný čas. S žáky se bavíme i o tom, kdo vytváří podmínky takové diskuse a kdo tedy může ovlivnit, zda se opravdu všichni dostanou ke slovu. Velmi správně žáci často zmiňují novináře informující o celé kauze, kteří mají možnost dát všem zainteresovaným stranám prostor k vyjádření, nebo samosprávu, která s občany diskutuje prostřednictvím webu, radničních médií nebo během jednání zastupitelstva a různých dalších schůzek s veřejností.
 |
V rámci projektu jste vytvořili metodiku pro vzdělávací aktivitu „COVID-19 Survival MAP“, do které se zapojilo několik škol. Žáci vytvářeli interaktivní mapu svého okolí, která měla za cíl pomoci občanům najít klíčové informace v době epidemie koronaviru. Kde se ten nápad vzal a jak souvisí s obsahem a cíli projektu?
Aktivita vznikla velmi rychle trochu jako z nouze ctnost. Školy se kvůli epidemii zavřely přesně uprostřed testování programu zaměřeného na pocitové mapování. Se zapojenými třídami pedagogové už stihli probrat některá témata týkající se veřejného prostoru, žáci začínali plánovat samotné mapování v terénu a my jsme spolu se zapojenými učiteli dojednávali konkrétní data prezentace pro zástupce z města či městské části. Za dne na den jsme práci museli přerušit a začínalo být jasné, že se zapojenými třídami program v původní podobně pravděpodobně už do konce školního roku nedotestujeme. Rozhodli jsme se proto, že využijeme toho, co se žáci v rámci programu dozvěděli a že už si umí představit, kdo všechno se ve městě pohybuje a jaké mohou mít lidé ve vztahu k městskému prostředí potřeby a zájmy. V době epidemie městský prostor najednou začal plnit úplně nové funkce, s rizikem nákazy a různými protiepidemickými opatřeními se u obyvatel měnilo vnímání vlastní bezpečnosti a objevovaly se nové požadavky vůči městskému prostoru. Najednou měli lidé jiné priority, jinak se ve městě pohybovali a jinak město využívali. Do toho se objevila obrovská potřeba informací a služeb. Online mapy se zároveň už na začátku epidemie staly poměrně jednoduchým nástrojem, jak důležité informace sdílet – vznikaly mapy sledující zachycené případy nakažených, mapy služeb i distribuce ochranných pomůcek. V mapách lidé zaznamenávali dobrovolnické aktivity od výroby ústenek až po donášku nákupu seniorům. Napadlo nás, že tyto lokální mapy pomoci by mohli vytvářet i sami žáci. Naučili by se při tom spolupracovat mezi sebou a využívat k tomu různé online nástroje, učili by se zjišťovat informace po telefonu a e-mailu a vytvářeli by v podstatě mediální produkt v podobě online mapy, která skutečně pomáhá a usnadňuje orientaci ve velkém množství informací. Mapu by poté průběžně aktualizovali a mohli tak reagovat na neustále se měnící podmínky.
Online aktivitu se všemi graficky zpracovanými materiály jsme měli hotovou už na konci března, tedy asi dva týdny poté, kdy se školy kvůli epidemii uzavřely. Aktivitu jsme připravili tak, aby fungovala i samostatně, bez dalších vzdělávacích programů, které v rámci projektu vznikají. Dík tomu jsme ji mohli nabídnout i školám, se kterými jsme dosud nespolupracovali. Měli jsme velkou radost, že kromě SOU obchodu a služeb v Chrudimi a pražského Gymnázia Přípotoční vytvořili mapy podle naší aktivity také třeba žáci gymnázia v Holicích nebo základní školy v České Lípě.
Jaké další aktivity v projektu probíhají nebo je plánujete?
V tuhle chvíli se „modlíme“, abychom mohli dotestovat programy přímo ve výuce, aniž by nám v tom opět zabránilo uzavření škol. Samozřejmě ale trochu počítáme i s variantou, že klasické testování na školách možné nebude, takže při přípravách metodik promýšlíme i online varianty. Jen velmi neradi bychom ale ochudili zapojené žáky o práci přímo ve veřejném prostoru. Z průběžných evaluací od žáků navíc víme, že se na společnou práci v terénu, mimo prostředí školní třídy nebo virtuálního diskusního fóra, těší nejvíc.
V každém případě nás teď čeká dokončení testování programu zaměřeného na pocitové mapování, což bude zahrnovat i ty zmíněné prezentace žákovských pocitových map před vedením měst. Pak budeme testovat program, v rámci něhož se žáci dozví, jak vypadá plánování investiční akce a kdy může být do procesu zahrnuta veřejnost. Sami žáci se budou zabývat skutečným investičním záměrem a svá zjištění opět představí vedení města. A na závěr budeme testovat program, jehož cílem bude tvorba procházky po městě, kterou si naplánují sami žáci. Metodiky všech vzdělávacích programů budou po dokončení a schválení plně k dispozici všem učitelům a žákům.
Máte jakékoliv další poznatky? Případně něco dalšího, co byste o projektu chtěla sdělit?
Jedním z nejsilnějších zážitků pro nás jako pro členy realizačního týmu byla před prázdninami minulého roku prezentace výsledků žákovského review školy a projektu relaxačního koutku na středním odborném učilišti v Chrudimi. Studenti nám poslali pozvánku a prezentace školního projektu svou atmosférou připomínala spíš závěrečné zkoušky, včetně občerstvení a toho, že žáci a žákyně byli v oblecích a šatech. I po obsahové stránce se prezentace povedla – žáci si předem připravili, jaké náklady budou s realizací koutku spojeny, měli naplánován například systém služeb, jak bude řešen úklid či střídání tříd. Ačkoliv se nám toho podařilo v rámci projektu mnoho, tak vědomí, že dvacet mladých lidí z učiliště už ví, jak slušně a jasně naformulovat své požadavky, na koho se obrátit a jak diskutovat a argumentovat, je samo o sobě obrovským zadostiučiněním. (poslední dotaz zodpověděla ředitelka Multikulturního centra Praha Mgr. Zuzana Schreiberová)
 |
Výzva Budování kapacit pro rozvoj škol II byla zaměřena na podporu zavádění formativního hodnocení, vzdělávání vedoucích pedagogických pracovníků škol a propojování formálního a neformálního vzdělávání. V koncepčních projektech a tematických partnerstvích a sítích, které ve výzvě vznikly, byly dále podpořeni pedagogičtí pracovníci v získávání kompetencí v oblasti jazykového vzdělávání a kompetencí pro demokratickou kulturu.
Foto: Archiv projektu