Projekt OP VVV: K.O.Z.A.

Praha, 3.června 2020 – K.O.Z.A. – Kooperace, Otevřenost, Zájem, Adaptace, to je název projektu Člověka v tísni, který je zacílen na podporu sociálně znevýhodněných dětí. Představí nám ho projektová manažerka Zuzana Ramajzlová.

Projekt K.O.Z.A. – Kooperace, Otevřenost, Zájem, Adaptace

Realizátor:

Člověk v tísni, o.p.s.

Doba realizace:

1. 9. 2016 – 31. 8. 2019

Projekt byl podpořen celkovou dotací ve výši 59 402 060 Kč, z toho příspěvek EU činil 47 996 865 Kč.

 

„Bylo skvělé, že jsme v rámci projektu mohli pojmout podporu vzdělávání sociálně znevýhodněných dětí komplexně, pracovat s dětmi, rodiči, učiteli, školami i zástupci zřizovatelů nebo jiných aktérů v místě. Některé aktivity nebo pozice, které se osvědčily a které pomáhají, by určitě bylo dobré mít stabilně ve vzdělávacím systému a financovat je nejen projektově – například pozice školního asistenta v mateřských školách nebo dodatečná vzdělávací podpora sociálně znevýhodněným rodinám (doučování, předškolní příprava).“

Mgr. Zuzana Ramajzlová, projektová manažerka

 

 

Projekt K.O.Z.A. byl zaměřen na vzdělávání romských dětí, které žijí v podmínkách sociálního vyloučení. Mohla byste čtenářům přiblížit, jak projekt probíhal a na koho konkrétně byl zacílen?

Projekt se snažil působit komplexně s cílem zlepšit situaci dětí, žijících v podmínkách sociálního vyloučení. Probíhal ve 12 městech, a to jak na úrovni předškolního, tak i základního vzdělávacího stupně. V rámci projektu jsme poskytovali podporu v předškolních klubech, dále v mateřských školách prostřednictvím školních asistentů, doučovali se s dětmi individuálně i skupinově, poskytovali kariérní poradenství starším dětem tak, aby dokončily základní vzdělání a byly motivované pokračovat na další stupeň. Vedle toho jsme spolupracovali s desítkami mateřských a základních škol, realizovali vzdělávací kurzy pro učitele a v mateřských školách navíc spolupracovali formou tzv. adaptačních programů. Po celou dobu jsme podporovali komunikaci mezi rodinami, školami a dalšími aktéry ve vzdělávání (zřizovatelé, orgán sociálně-právní ochrany dětí, další nestátní neziskové organizace atd.) tzv. komunikačními platformami. Jednalo se o tematická setkání věnovaná podpoře učitelů při práci s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami, tématu obědů do škol, povinného předškolního roku v MŠ atd.

Realizace proběhla ve 14 lokalitách a 12 městech, podpořeno bylo přibližně 400 dětí. To je opravdu široký záběr. Některé předškolní kluby v obcích již fungovaly, některé bylo potřeba teprve založit. Byl ze strany dětí a rodičů ihned o kluby zájem nebo byl zpočátku problém zaujmout je a získat si jejich pozornost?

Před založením nového klubu, ale i před začátkem školního roku a náborem nových dětí do stávajících klubů, je vždy potřeba dostatečně informovat rodiny o možnosti a přínosech předškolního klubu pro jejich děti. Každý klub vznikal v lokalitě, kde již fungovaly sociální služby organizace, takže bylo možné navázat na spolupráci v rodinách. Monitorovali jsme potřeby, informovali a motivovali rodiče. V minulých letech, kdy rodiče cítili potřebu připravit děti na vstup do základní školy, byl jejich zájem vyšší. Po zavedení povinného předškolního ročníku již bylo složitější rodiče přesvědčit, že jeden rok školky nestačí a je potřeba dát dětem delší předškolní přípravu.

Podpořili jsme 445 dětí v rámci předškolních klubů, 543 dětí se v projektu s námi doučovalo, 159 dětem bylo poskytnuto kariérní poradenství.

K čemu takový klub slouží?

Předškolní klub připravuje děti a rodiče na vstup dítěte do mateřské školy (před zavedením povinného předškolního ročníku se jednalo o přípravu na vstup do základní školy). Pomáhá s adaptací dětí na režim vzdělávací instituce, podporuje potřebné znalosti a dovednosti u dětí a u rodičů zase potřebné kompetence. Klub má pravidelný režim, využívá předškolního pedagoga a pracovníka s rodinou. Každé dítě má svůj individuální plán, pracuje se s ním dle jeho potřeb, zároveň se účastní skupinové práce.

Všechny předškolní kluby v projektu realizovaly pravidelně vzdělávací aktivity pro rodiče. V oblasti rozvoje rodičovských kompetencí a zapojování rodičů do realizace aktivit v rámci předškolního klubu se podařilo pravidelně organizovat společné aktivity pro rodiče a děti. Ve většině případů se rodiče účastnili připraveného programu, výletů, exkurzí a třídních schůzek. Jsou to aktivity, ke kterým se pracovníkům dařilo rodiny motivovat. Ve spolupráci s mateřskými školami zástupci předškolního klubu pravidelně docházejí s dětmi do školek na tzv. adaptační pobyty, kdy spolu mají děti společný program.

V rámci projektu probíhalo mnoho aktivit. Se kterou aktivitou máte nejlepší zkušenosti? Která dětem nejvíce pomohla nebo je zaujala? Bylo to vzdělávání v klubech, pomoc „staršího kamaráda“, školní asistent či doučování?

Dětem pomáhá v tomto ohledu všechno to, co podporuje jejich vzdělávání, co je motivuje k učení a co jim pomůže překonat školní neúspěchy. Doučování je základní aktivita, která je stěžejní podporou ke zvládnutí školy, ale všechny volnočasové aktivity, ať už skupinové s vrstevníky nebo individuální se „staršími kamarády“, doplňují doučování o získávání dalších znalostí a dovedností a jsou mnohdy odměnou nebo velmi potřebnou motivací. Dětem rozšiřují hranice jejich světa a pomáhají překonávat jejich strachy a obavy ze školy, ze selhání.

U menších dětí je to zase jiný druh spolupráce, určitě jim prospívá individuální podpora v klubu, protože potřebují vyrovnat různé handicapy, v mateřských školách oceňují přínos školního asistenta.

Jak probíhala vaše spolupráce s rodiči dětí?

U předškolních dětí je spolupráce širší, s rodiči jsme konzultovali každý den, když přiváděli nebo odváděli děti z klubu, účastnili se vzdělávacích akcí nebo společně tráveného času i s dětmi na výletech nebo exkurzích. Rodičům jsme ukazovali, jak děti podporujeme, co je učíme, co mohou zvládnout s dětmi doma a jak mohou trávit společně volný čas. U rodičů dětí, které jsme doučovali přímo v domácnostech, se vždy snažíme o pedagogizaci rodinného prostředí, tedy aby rodič byl přítomen konzultacím o vzdělávání a pokroku dítěte, a účastnil se minimálně zhodnocení doučování.

Další podpořenou skupinou v projektu byli i pedagogové. Jaké vzdělávací kurzy pro ně byly připraveny?

Jedním z kurzů byl „Rodič – spojenec školy“, zaměřený na zvládání komunikace s rodiči (nejen krizové), proces změny kultury školy a zapojení pedagogů do této změny. Na kurzu proběhla analýza prezentace a komunikačních cest pro rodiče, mezi semináři se lektor rovněž setkal s rodiči pro zpětnou vazbu škole (případně se pracovalo s kazuistikami). Druhý seminář kurzu byl zaměřen na modelové situace, seznámení se zpětnou vazbou od rodičů, nastavení strategie, kde se formulovaly principy a cíle spolupráce rodiny a školy. Následně byla uskutečněna konzultace zhruba po 3 měsících, která se věnovala aplikaci nové strategie.

Dalším kurzem byla např. „Jazyková podpora dětí s odlišným mateřským jazykem“. Kurz se věnoval možnostem jazykové podpory těchto dětí formou individuální práce, práce s celou třídou se zohledněním přítomnosti dětí bez znalosti češtiny a také formou jazykového kurzu češtiny. Pedagogové se naučili vedení jazykového kurzu v MŠ - zásady práce, tipy a náměty ke konkrétním činnostem a seznámili se s metodou KIKUS.

Za velmi přínosný považuji kurz „Naučte děti učit se: Konceptuální učení – metoda GRUNNLAGET - příprava dětí se speciálními vzdělávacími potřebami na vstup do školy“. Konceptuální vyučování a metoda Grunnlaget napomáhají pedagogům u dětí podporovat porozumění základním pojmům a kategoriím. Metoda pracuje s tím, jak porozumění následně využívat pro snazší a efektivnější výuku.

V rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků jsme pedagogům nabízeli také jednodenní kurzy v oblasti inkluzivního vzdělávání. Z nabídky kurzů si pedagogové nejčastěji vybírali kurzy „ADHD ve škole, školní družině“, „Principy nezraňující komunikaci ve škole“ a „Vliv odlišného mateřského jazyka na školní úspěšnost žáků“.

Projekt je téměř u konce. Máte již zpětnou vazbu od rodičů, dětí, pedagogů? Co by šlo zlepšit či udělat jinak?

Projektové aktivity jsme evaluovali již v průběhu projektu. Snažili jsme se například aktualizovat nabídku kurzů tak, aby odpovídala potřebám a situaci po novelizaci školského zákona. Projekt byl velmi rozsáhlý, působili jsme po tři roky na mnoha místech. Od doby napsání projektové žádosti se v průběhu změnila aktuální legislativa, vznikl povinný předškolní ročník, byl novelizován školský zákon. To vše se samozřejmě promítalo i do práce s dětmi a pedagogy. Jednou z daných projektových podmínek byla také povinnost spolupracovat s dětmi pouze z formálně zapojených škol. I když těchto škol bylo celkem 30, přesto jsme měli s touto podmínkou problém, děti přestupují ze škol, nebo pokud ukončí základní vzdělávání, postupují dále, a my jsme s nimi v tu chvíli nemohli dále v projektu pracovat, ačkoliv ta potřebnost zde stále byla a bylo naším primárním cílem pomoci jim i po přechodu na střední stupeň.

Realita je prostě rozmanitější než nastavené podmínky a určitá možnost flexibility by jednoznačně pomohla, nejen realizaci samotných projektů, ale zejména samotným dětem.

Co se týče konkrétních projektových aktivit, určitě bychom po zkušenostech asi navrhovali menší počet individuálních volnočasových aktivit s dětmi, ukázalo se, že dětem více vyhovují skupinové činnosti. A také se nám osvědčily kurzy pro pedagogy realizované pro sborovny, tedy pro jednotlivé školy více než otevřené kurzy pro učitele z více škol.

 

Cílem výzvy Inkluzivní vzdělávání byla podpora rovného přístupu ke kvalitnímu vzdělávání. Hlavní zaměření se orientovalo na vyrovnání příležitostí dětí a žáků ze socioekonomicky znevýhodněného a kulturně odlišného prostředí. Výzva na inkluzivní vzdělávání byla založena na hodnotě společného vzdělávání, které učí žít různé lidi společně. Pokud se děti a žáci ze socioekonomicky znevýhodněného a kulturně odlišného prostředí potkávají s ostatními dětmi/žáky již od nízkého věku, vnímají společné soužití jako samozřejmost, vzájemně se učí si rozumět. Toto porozumění se později šíří společností, která je otevřená každému jedinci, odbourává překážky znevýhodněným lidem a dokáže je zapojit do pracovního i kulturního života, což má i pozitivní ekonomický dopad.

 

 

Foto: Archiv projektu