Projekt OP VVV: Archeologie ukazuje skutečnost, nikoliv naše představy o ní

Praha, 28. července 2020 – Z Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání byl podpořen projekt s názvem Doktorandská škola archeologie: nové metody, technologie a výzkum historického dědictví, který vám představí jeho řešitel Mgr. Luboš Chroustovský, Ph.D.

Doktorandská škola archeologie: nové metody, technologie a výzkum historického dědictví  

Realizátor:

Západočeská univerzita v Plzni

Doba realizace:

1. 10. 2017 – 30. 9. 2022

Projekt byl podpořen celkovou dotací ve výši 8 355 567 Kč, z toho příspěvek EU činil 7 102 223 Kč.

 

„Archeologie jako jediný humanitní a společenskovědní obor disponuje rozsáhlým časovým záběrem, který sahá celá tisíciletí před nejstarší dochované písemné záznamy. Ale i v obdobích pokrytých historickými prameny, které mohou být zkreslené či přímo tendenční, pomáhá archeologie korigovat výklad minulosti na základě materiálních dokladů (např. pohřebních kontextů, lékařských nástrojů a pomůcek apod.). Ukazuje nám skutečnost, nikoliv naše představy o ní a poskytuje nám příležitost k sebereflexi.“

Mgr. Luboš Chroustovský, Ph.D., řešitel projektu

 

Co si může čtenář našeho článku představit pod pojmem „moderní archeologie“? Dalo by se říct, že slovo „moderní“ už z principu vyvrací slovo „archeologie“. Jak to tedy ve skutečnosti je?

Každý vědecký obor podléhá neustálému vývoji a mění se nejen v souvislosti s dostupnými výzkumnými technologiemi, ale zejména v souvislosti s tématy dané doby. Archeologie v tomto není výjimkou. Bohužel, běžný mediální obraz archeologie nepřekračuje rámec tradičního terénního výzkumu, při kterém se (pouze náhodou) nalezlo něco „výjimečného“ a obor tak v očích široké veřejnosti příliš moderně nepůsobí. Někteří studenti k nám dokonce přicházejí právě proto, že si archeologii představují jako něco starého a jednoduchého, avšak velmi záhy jsou ze svého omylu vyvedeni. A to nejen odbornou terminologií, ale zejména přehledem moderních výzkumných metod, které musí pochopit a řadu z nich zvládnout v praxi.

Avšak ani moderní metody, které se velmi rychle vyvíjejí v závislosti na dostupných technologiích, nejsou vše. Také témata, o kterých archeologové dnes diskutují, a která se snažíme studentům v určitých souvislostech představit, odrážejí mnohem více naši současnost. Lze říci, že náš pohled na minulost se proměňuje v souvislosti s tím, čím se zabýváme v naší současnosti. A dokud tomu tak bude, bude i archeologie stále moderní.

Projekt DONOTE je unikátní spoluprací dvou vysokých škol a Akademie věd. Můžete vysvětlit přínos takového studia pro studenty?

Určitá spolupráce mezi všemi třemi institucemi probíhala již delší dobu, tomu se nedá v tak malé vědecké komunitě vyhnout. I díky tomu bylo možné projekt společné doktorské školy připravit. Realizace projektu pomáhá vzájemnou spolupráci značně prohloubit a uzpůsobit současným požadavkům i výhledům do budoucna. A v tomto je klíčová interdisciplinární spolupráce. Archeologie již dlouho stojí na pomezí humanitních, společenských a přírodních věd, v poslední době však nabývají zásadnější roli také technické obory. Na bakalářském a magisterském stupni lze studenty seznámit se škálou přístupů a metod, které interdisciplinarita nabízí, na doktorské úrovni je třeba takové přístupy trénovat a aplikovat. Jinak absolventi tratí z hlediska současné a zejména budoucí konkurenceschopnosti. Navíc, disertační práce jsou již vědeckými texty a byla by velká škoda, kdyby nemohly být založeny na interdisciplinárním výzkumu tak, jak je to obvyklé na prestižních univerzitách v zahraničí. 

Společná doktorská škola neutralizuje tradiční dilema výběru mezi specializacemi univerzitních pracovišť, neboť je vzájemně kombinuje. Katedra archeologie FF Západočeské univerzity v Plzni realizuje doktorské studium již od roku 2006 a je tradičně silná např. ve využívání moderních (ne)destruktivních metod terénního výzkumu, včetně dálkového průzkumu Země a využití informačních technologií při studiu formální i prostorové variability archeologických pramenů (např. databáze, vícerozměrné statistiky, geografické informační systémy). Předností ZČU jsou zavedené technické obory, z nichž jsou nově zapojeny zejména materiálové analýzy, 3D dokumentace a virtuální realita, dále ale také geomatika či biologická antropologie. Archeologický ústav FF Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích nemá sice dlouholetou zkušenost s doktorským programem, avšak zato velmi efektivně těží z vnitřní spolupráce s přírodovědnými obory (v rámci výuky jde např. o environmentální archeologii, archeobotaniku, archeozoologii, biostatistiku). Archeologický ústav AV ČR v Praze vstupuje do této synergie jakožto špičková výzkumná instituce pokrývající zbývající současné specializace (ve výuce se jedná např. o geofyzikální metody či ošetření a průzkum archeologických materiálů).

Znamená to tedy, že každá univerzita i Akademie věd disponují jinými přístroji a vybavením, tudíž mohou společně poskytnout studentovi mnohem kvalitnější podmínky pro studium?

Ano, je to přesně tak. Dnes je potřeba klást velmi silný důraz na praktickou výuku, s využitím moderních přístupů a metod, které nejsou dosud v domácí archeologii standardní. Sdílení přístrojového vybavení je však jen jedna část zamýšlené synergie. Tu druhou představují specialisté, kteří jsou, díky projektu DONOTE, připraveni na spolupráci se studenty. A opět, nejde jen o asistenci u přístrojů, ale také o konzultace a interpretace získaných dat. Tito specialisté se tak mohou stát konzultanty či školiteli disertačních prací.

Projekt zahrnuje i pobyt studentů a akademických pracovníků na zahraničních stážích. Jak dlouhou dobu tráví na stáži student a akademický pracovník?

Zahraniční stáže akademických a výzkumných pracovníků byly realizovány v první fázi projektu, tedy v době, kdy jsme připravovali akreditační žádosti a trvaly zpravidla jeden týden. Získané aktuální informace a zkušenosti byly zužitkovány při diskusích o celkové struktuře studijních programů, ale i o náplních jednotlivých předmětů a dalších studijních povinnostech. Jelikož se pracovníci rozjeli do různých zemí (od sousedního Slovenska, Polska a Německa až po Finsko, Velkou Británii či Portugalsko), byly inspirace značně rozmanité. Závěrečná podoba modernizovaných studijních programů se tak snaží vyvážit to, co bychom rádi studentům nabídli a to, co je v našich podmínkách realizovatelné.

Modernizované studijní programy byly spuštěny v tomto akademickém roce, takže vybrané studenty zahraniční stáže čekají v následujících letech. Stráví na nich alespoň jeden semestr. Na rozdíl od bakalářského a magisterského studia je doktorské již značně specializované. Studenti cílí na instituce, ve kterých mohou prohloubit svůj výzkum, ať již se jedná o přístup ke specifickým pramenům, či o možnost účastnit se terénního či laboratorního výzkumu. Z tohoto důvodu nelze odhadnout zájem studentů předem, vše se odvíjí od výzkumných témat, se kterými do studia vstupují.

Co může přinést mezinárodní spolupráce pro zlepšení vědy a výzkumu v oblasti archeologie? Zveme k nám i zahraniční odborníky?

Vezměme to hlavně z praktického hlediska. Naše archeologická komunita je hodně malá, a to znamená, že na řadu výzkumných témat není dostatek kapacit, zatímco v zahraničí se tomu věnují výzkumné týmy. Nám se pak vyplatí sdílet s nimi nové poznatky či podílet se na společných výzkumných projektech. V oblasti výuky je pak velmi důležité zvát zahraniční odborníky, ale nejen kvůli obsahu sdělení, ten lze nastudovat i z publikací. Důležité je to zejména z hlediska lidského kontaktu. Studenti bezprostředně zažívají odlišný jazyk, ale také jiné způsoby myšlení, jednání a komunikace. A to je může z části připravit na působení v zahraničí, například na výjezd na odborné setkání či stáž.

Změnily se metody výzkumu archeologie za posledních 20 let?

To je velmi obsáhlá otázka. Jednoduchá odpověď zní ano. Archeologie využívá rychlý technologický rozvoj již při prospekci a vyhledávání lokalit (např. letecké laserové skenování, družicové snímky), při terénním výzkumu (moderní geodetické a 3D dokumentační přístroje), ale i v rámci zpracování a vyhodnocení získaného materiálu. V této souvislosti je specifická tím, že se snaží uchopit lidský svět v minulosti v celé jeho komplexitě, a tím nutně potřebuje spolupracovat s ostatními obory. Nejen v blízké humanitní a společenské sféře, která pomáhá při modelování lidské společnosti a kultury. Ale také v oblasti přírodovědy, která nám umožňuje rekonstruovat přírodní prostředí a jeho změny, ale také například charakter minulých populací, jejich stravu, zdravotní stav či migrace (např. izotopové analýzy, archeogenetika). Při studiu starých technologií jsou nezastupitelné technické obory (např. materiálové analýzy). Dále se ohromně rozvíjí potenciál geografických informačních systémů, apod. Lze říci, že většinu opravdu zajímavých informací, které studium minulosti obohacují a zpřesňují, získává archeologie díky mezioborové spolupráci, která naštěstí stále více proniká již do přípravné fáze výzkumných projektů. Aby v nich archeologie mohla být plnohodnotnou součástí, musí přijímat nové metody a technologie, případně zefektivnit ty dosavadní.

V současnosti mnoho z nás zasáhla pandemie koronaviru. Může nám i v tomto případě být archeologie v něčem nápomocna?

Po technické a praktické stránce nám nyní pomáhají jiné obory. Avšak když zobecníme otázku na téma šíření epidemií a jejich vliv na lidské společnosti od jejich počátků až do současnosti, pak získává archeologie mnohem větší možnost přispět. Jako jediný humanitní a společenskovědní obor totiž disponuje rozsáhlým časovým záběrem, který sahá celá tisíciletí před nejstarší dochované písemné záznamy. Ale i v obdobích pokrytých historickými prameny, které mohou být zkreslené či přímo tendenční, pomáhá archeologie korigovat výklad minulosti na základě materiálních dokladů (např. pohřebních kontextů, lékařských nástrojů a pomůcek apod.). Ukazuje nám skutečnost, nikoliv naše představy o ní. Téma minulých epidemií je samozřejmě značně mezioborové a archeologie zde přináší také materiál pro ostatní obory (např. biologickou antropologii, paleodemografii, lékařské vědy). Poskytuje nám příležitost k sebereflexi, neboť epidemie člověka přirozeně provázejí již od nepaměti, rozdíl je však v tom, jak se zachováme, nebo ještě lépe, jak se na ně připravíme. Bohužel ono pověstné „poučení z minulosti“ zpravidla zapadne v přílivu všech těch záležitostí současných.

Jaké je uplatnění absolventů? Vznikly např. i nové vědní obory, ve kterých se mohou prosadit?

A víte, že archeologie dokonce stála u zrodu jiného vědeckého oboru? Říká se mu nyní garbologie a jde o studium našeho spotřebního chování a zacházení s odpadem. Tedy na základě toho, jaký odpad produkujeme, odborníci zjišťují, co a v jaké míře spotřebováváme a nakupujeme, a jak se v tomto od sebe odlišují různé sociální vrstvy a prostředí. Vše se kombinuje se sociologickými průzkumy a pak lze porovnat to, co si myslíme a jak se prezentujeme (naše ideály, postoje, názory), s tím, co se děje ve skutečnosti (materiální odpad).

Ale zpět k uplatnění absolventů. Jelikož budou vědečtí pracovníci schopní samostatné práce, ať již jde o výzkum a jeho publikování, ale také o vedení projektů či přednáškovou činnost, budou uplatnění hledat primárně ve vědě a výzkumu. Díky blízké spolupráci mohou najít uplatnění např. v Akademii věd ČR, na univerzitách, případně v památkové sféře. Stále však vznikají nové specializace, zpravidla na pomezí několika tradičních oborů a zde je prostor i pro uplatnění archeologů, kteří jsou na interdisciplinaritu připraveni.

Chtěl byste na závěr zmínit ještě něco, o čem nebyla řeč, či co bylo při rozhovoru opomenuto?

Snad jen tolik, že atraktivitu modernizovaných doktorských studijních programů naznačuje i mnohem větší zájem uchazečů o studium, než bylo v minulých letech obvyklé. Doufejme, že čas a úsilí vložené do přípravy a realizace doktorské školy se odrazí také v prohloubených znalostech, schopnostech a uplatnění budoucích absolventů, to je však již na nich samotných.

 

Cílem výzvy Rozvoj výzkumně zaměřených studijních programů bylo umožnit rozvoj lidských zdrojů pro výzkum a vývoj prostřednictvím rozvoje výzkumně zaměřených studijních programů, a to ve vazbě na strategii VŠ a priority RIS3 strategie.

 

 

 

Foto: Archiv projektu