Hands On Muzeum: dotkni se přírody, zažij minulost, tvoř a objevuj
Realizátor:
Muzeum Říčany, příspěvková organizace
Doba realizace:
1. 11. 2018 – 31. 10. 2021
Projekt byl podpořen celkovou dotací ve výši 7 235 276 Kč, z toho příspěvek EU činil 5 846 103 Kč
„Při výpravách do historie je pro nás nejdůležitější, aby děti pochopily, že poznávání minulosti je důležité pro náš současný život. Že nemusíme dělat stejné chyby a zároveň můžeme využívat vše dobré, na co přišly již generace před námi a stavět na jejich poznání a zkušenostech."
Adéla Venerová, MgA, projektová manažerka
Společným prvkem všech programů v muzeu Říčany je filozofie „Sáhni si!“ Na co si mohou děti ve Vašem muzeu sáhnout, co vše mohou u vás se svými učiteli zažít?
Při všem, co s dětmi děláme, vycházíme ze zkušenosti, že školy jsou silné ve výuce znalostí. Našimi programy proto podporujeme hlavně rozvoj dovedností. Žáci s našimi lektory zkouší šít, tvořit ze dřeva a dalších přírodních materiálů, v terénu poznávat rostliny i živočichy, dívat se na svět přes mikroskop, stavět vlastní přístřešky, ale také správně formulovat svoje otázky, diskutovat, pracovat ve skupině nebo hodnotit svoji práci. Školy k nám mohou chodit na doprovodné programy k výstavám, na programy v zahradě či terénu, pobytové programy v lese na Říčanské hájovně nebo do Geoparku Říčany, unikátního vzdělávacího prostoru, který jsme vybudovali ve spolupráci s 1. ZŠ Říčany a městem Říčany pro zážitkovou výuku o neživé i živé přírodě.
Mělo by být vytvořeno 14 vzdělávacích programů. O který z nich mají školy největší zájem?
Prostřednictvím tohoto projektu tvoříme 14 zbrusu nových vzdělávacích cyklů, zaměřených na historii, přírodu a tvořivé činnosti. V nabídce si vyberou mateřské školy i školy základní od 1. do 9. třídy. Jednotícím prvkem je učení o místě a v místě, kde žiji. Nyní máme hotových 5 programů, které jsou ve své finální verzi ve schvalovacím procesu na MŠMT. Při hodnocení pilotáží ale učitelé vyzdvihovali možnost učit tandemově s naším lektorem – odborníkem a možnost využívat připravené materiály pro dané téma z naší nově vznikající elektronické Regionální učebnice Říčansko. V nabídce však máme spoustu dalších programů, přírodovědných, environmentálních, řemeslných, historických. Školy se k nám pravidelně vracejí, v sezóně máme zcela naplněnou kapacitu. Pro představu, v roce 2019 jsme zrealizovali 718 výukových programů, kterými prošlo 13 800 dětí a žáků.
Máte již od dětí a pedagogů zpětnou vazbu? Pamatují si děti větší měrou informace, které mohou zažít více smysly? Víte konkrétně, které věci je nejvíce zaujaly, případně co by šlo ještě zlepšit?
Při každé pilotáži se věnujeme reflexi dětí přiměřené jejich věku a celý program s pedagogem pečlivě hodnotíme. Na základě pozorování můžeme jednoznačně říct, že zážitkové programy s praktickou činností jsou velkým přínosem pro žáky, kteří ve školních lavicích mívají problém se soustředit. Učitelé byli překvapeni, jak jsou tito žáci aktivní a zapojují se do výuky. Nejvíce nás asi pobavil výrok slečny Julie z 5. třídy, která po odkrývání, preparování a poznávání zkamenělin zhodnotila výuku tak, že je „skvělé se ulejvat ze školy“. Při slovní reflexi uměla na konci programu vyjádřit podstatné znalosti, nadšeně je prezentovala. Při písemném zhodnocení ve školní lavici však nenapsala nic, byl to totiž „už zase test“. Připomínám ale, že naším hlavním cílem jsou dovednosti. Nepovažujeme za přínosné suplovat školám výuku znalostí. Jako největší přínos programů tedy vnímám možnost učit se jinak, v neobvyklém prostředí, kdy děti dostanou prostor pro vlastní aktivitu a ta je motivuje ke zkoušení dalších nových věcí, třeba i ve volném čase. A co by šlo zlepšit? I naši lektoři často sklouzávají k tomu, co všechno „potřebují“ dětem ukázat nebo říct. Takže do dalších programů jsme si dali výzvu, že méně je někdy více.
Jak probíhá vaše spolupráce se školami? Cítíte zde nějaký posun?
Se školami na Říčansku intenzivně spolupracujeme již devátým rokem. V každé škole či školce jsou učitelé, kteří jsou hodně aktivní a učitelé, kteří jsou aktivní méně. Někteří z té první skupiny s námi za ty roky spolupráce již navázali i osobní přátelství. Bez úzkých vztahů s učiteli i řediteli, bez naslouchání jejich potřebám, to nejde. A samozřejmě platí, že podporovat můžete jen tam, kde je o to zájem. Co nás brzdí v rozšiřování spolupráce v tomto projektu je poměrně dlouhá povinná časová dotace šestnáct hodin na jeden program. Učitelé tak musí výrazně přizpůsobovat výuku, mají problémy s naplňováním školního vzdělávacího plánu, který je na většině škol zaměřen na získávání znalostí. I tady platí, že méně by možná bylo více, i ze strany MŠMT a velmi striktně nastavených pravidel a povinností při tvorbě a pilotáži programů.
V rámci muzea je možné navštívit i geopark. Na jakou věkovou skupinu dětí je zacílen? Co se zde mohou naučit a na co si „sáhnout“?
V geoparku máme programy jak pro mateřské, tak pro základní školy na prvním i druhém stupni. Programy jsou vždy přizpůsobené věku dětí. Tento unikátní prostor využíváme také pro workshopy pro vysokoškolské studenty a učitele, na kterých je učíme, jak atraktivně učit o neživé přírodě. V geoparku najdete na jednom místě ve zmenšené podobě některé zásadní jevy, které můžete potkat na procházkách českou krajinou – čedičové varhany, kamenné moře, čertovu zeď nebo zvrásněné vrstvy vápenců. Součástí geoparku je také paleontologické naleziště. Oproti podobným pískovištím, které můžete navštívit třeba v dinoparcích, je toto vytvořeno tak, že kopíruje ve vrstvách hlavní období vývoje Země. Žáci tak při hře na paleontology odkrývají zkameněliny, které jsou typické třeba právě pro druhohory. Aktivity doplňujeme i virtuální realitou v tabletech, které simulují živou krajinu kolem nás v daném období. Se staršími žáky leštíme vzorky hornin nebo pozorujeme jejich výbrusy v polarizačním mikroskopu, který se využívá na vědeckých pracovištích, a ve školách ho k dispozici nemají. Tento rok budeme navíc otevírat novou část s jeskyní, štolou a „plazivkou“, ve které budeme s dětmi a učiteli zkoumat např. krasové jevy. V geoparku pořádáme i akce pro veřejnost, přijeďte se podívat.
Součástí projektu jsou i procházky do minulosti. Můžete nám přiblížit, jak taková procházka vypadá?
Při výpravách do historie je pro nás nejdůležitější, aby děti pochopily, že poznávání minulosti je důležité pro náš současný život. Že nemusíme dělat stejné chyby a zároveň můžeme využívat vše dobré, na co přišly již generace před námi a stavět na jejich poznání a zkušenostech. V programu „Pod našimi okny“ dětem z 1. a 2. třídy zprostředkováváme minulost jejich prarodičů. Vyrábíme s dětmi vodní mlýnky a hrajeme si s nimi v potoce. U toho jim vyprávíme, že když si takhle hrál jejich děda, tak v tomhle potoce chytal raky. Proč už tu asi raci nejsou? Jdeme na návštěvu k babičce, která jim ve svém domě ukazuje, kam jako malá s rodiči ukládala seno na zimu pro zvířata a proč jejich dům má tak velká vrata. Děti s radostí tahají vozík žebřiňák, „chytají špačky“, vaří polévku z natrhaného kvítí. Poznáš, které rostliny jsou jedlé nebo dokonce léčivé? Ony ty staré hry jsou docela zábava i dneska! Někdy bych chtěl zkusit chytit čolka v rybníku jako děda, ale žádní čolci tam nejsou.
Chtěla byste na závěr zmínit ještě něco, o čem nebyla řeč, či co bylo při rozhovoru opomenuto?
Ráda bych zmínila mateřské školy. Tento rok společně s učitelkami díky podpoře Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání v projektu „Oborový mentoring“ finalizujeme na základě čtyřleté spolupráce ucelenou metodiku pro rozvoj polytechnických dovedností, kterou jsme nazvali Tvořivá hra. Na základě této metodiky v dalším roce vznikne ucelený Hands On výukový program pro mateřské školy „Tvoř a hraj si!“. Během programu budeme prostřednictvím příběhů s dětmi volně tvořit z různých druhů materiálů, učit je bezpečně pracovat s pilkou, nožem a dalšími nástroji, a nakonec i dodržovat již ověřené postupy pro vznik vlastního originálního výrobku, se kterým si děti budou hrát, protože neskončí na nástěnce či výstavce. Jedním z hlavních principů, které dodržujeme, je, že neděláme práci za děti. Rukama ani hlavou. Důležitější je zde proces, ne výsledek. Chceme tímto způsobem dosavadní zkušenosti učitelek s Tvořivou hrou poskytnout širšímu okruhu mateřských škol. Pokud by měl někdo o metodiku zájem, její finální podobu budeme mít k dispozici na podzim, již nyní se nám ale můžou mateřské školy ozvat, třeba i pro spolupráci na tvorbě či pilotáži výukového programu.
 |
Výzva Budování kapacit pro rozvoj škol II byla zaměřena na podporu zavádění formativního hodnocení, vzdělávání vedoucích pedagogických pracovníků škol a propojování formálního a neformálního vzdělávání. V koncepčních projektech a tematických partnerstvích a sítích, které ve výzvě vznikly, byly dále podpořeni pedagogičtí pracovníci v získávání kompetencí v oblasti jazykového vzdělávání a kompetencí pro demokratickou kulturu.
Foto: Archiv projektu